Problémy se saskými kachnami
KACHNY SASKÉ
Svůj příspěvek bych chtěl zaměřit na porovnání určitých znaků kachen saských u nás a v sousedním Německu. Začnu ale trochu obšírněji. Měl jsem v poslední době možnost buď posuzovat nebo shlédnout několik kolekcí kachen saských a musím se přiznat, byl jsem trochu zaskočen jejich kvalitou, bohužel v negativním smyslu.
O tom, že jejich kvalita až na výjimky špičkových chovatelů klesá, víme už déle. A to i přesto, že u nás patří k nejčastěji chovaným plemenům - nebo právě proto. Největší problémy jsou v typu a zbarvení jak kachen, tak kačerů. Většina naší populace je krátká v trupu a problémy jsou i v jeho nesení.
Zvláště mnoho kachen má příliš zvadnutý trup a začínají se objevovat kýly nebo dvojité podbřišky. Není to, jak mi tvrdí někteří chovatelé, velkou hmotností. To vyvrací vážení zvířat, při kterém nedosahují zvířata ani požadované hmotnosti. Ve zbarvení kachen se nám objevují tzv. kravaty, tzn. na prsou kachen průběžně od světlého hrdla prochází bílý pruh až po břicho. V některých případech vytváří i nežádoucí světlou náprsenku.
Ve zbarvení kačerů začíná být problém s kresbou prsou, buď chybí bílé lemování, nebo naopak lemy jsou tak výrazné, že prsa působí příliš světlým dojmem. Zbarvení prsou je také u značné části populace příliš protaženo dolů, a dosahuje až do poloviny břicha. Další vadou v kresbě začínají být stříbrně zbarvené boky a také výrazné bílé peří oddělující kostřec od boků, tak jak to známe u ruánských kachen. Taktéž jako u kachen je problém s příliš zvednutým trupem a také jeho délka není správná.
Nyní se ale objevil nový problém a to v utváření hlavy obou pohlaví. U jinak ve všech znacích nadprůměrných jedinců působí hlava hrubým, neotesaným dojmem a linie zobáku a čela tvoří jednu přímku, chybí plynulý přechod do temene hlavy.
Jelikož se jedná, jak jsem zdůraznil, o nadprůměrná zvířata, rozhodl jsem se na tento problém zaměřit na výstavě v německém Bernstadtu, kam nejen já, ale příznivci vodní drůbeže zajíždíme už léta a vždy nakoupíme chovný materiál. Zde je dle mého názoru kámen úrazu. Neboť i zdejší populace zřejmě ponese společné znaky. Saské kachny byly nejpočetnější vystavovanou skupinou a tvoří určitý vzorek populace v daném regionu. Velikou předností všech vystavovaných zvířat byly prostorné a dlouhé trupy. Pouze u dvou zvířat bych měl výtku k délce trupu. V osmi voliérách tedy vynikala zvířata nadprůměrným trupem - jak nesením, tak utvářením. Právě u těchto zvířat, a opět více u kachen, mě na nich vadilo utváření hlavy, které se nápadně podobalo u nás nově vzniklému problému. Jelikož zvířata byla opravdu ve výborné výstavní kondici, také ocenění bylo vysoké. Jistě opět některé z nich skončí v našich chovech, kde pomohou zlepšit velikost a délku trupu. Zvíře bychom ale měli vnímat jako souladný celek a nepomíjet určité znaky, které nám do chovu přinesou nežádoucí a bodově trestané znaky. Náš systém posuzování je dle mého názoru velice zdařilý neboť umožňuje provádět určitou plemenářskou práci na základě kladu a mínusů v jednotlivých pozicích oceňovacího lístku. Zkušení chovatelé jistě vědí, že nemůžou pářit zvířata se stejnými negativními znaky a tak tento znak ještě upevnit.
Svým názorem bych nechtěl odradit chovatele těchto krásných kachen od jejich chovu, ale přál bych si, aby můj názor přispěl k zamyšlení a větší motivaci ke zlepšení kvality celé populace kachen nebo jejich chovu.
JAROSLAV KALAŠ