Bude zvonit hrana?
BUDE ZVONIT HRANA?
Do Klubu chovatelů vodní drůbeže jsem vstoupil v roce 1972, kdy byl jeho předsedou přítel Václav Huml, odborník na sIovo vzatý, posuzovatel a hlavně skutečný přítel a kamarád, který uměl nejen poradit, ale i pomoci. Tím vším, dokázal dát dohromady partu lidi, které spojoval zájem o vodní drůbež a cíl něco v jejím chovu dokázat. Klub měl tehdy sídlo v Praze, ale když ZO Žireč, vyhlášená svými výstavami, nabídla možnost pořádání speciálních klubových výstav v příhodném září, bylo rozhodnuto a Klub přenesl své sídlo do Žirče. Časem se ukázalo, že to byla víc než dobrá volba. Žirečtí byli a stále jsou nejen dobří chovatelé, ale hlavně zapálení a ochotní něco pro rozvoj Klubu vykonat. V té době se do práce ve výboru Klubu zapojil i př. Vlastislav Jakubec st., do provozu byla také uvedena líheň vodní drůbeže v Žirči. Tehdy začal "Zlatý věk" Klubu. Přistoupilo mnoho nových členů a chov vodní drůbeže se začal velmi rozšiřovat. Do Klubu byli přijati i chovatelé krůt a perliček. Výčet plemen hus, kachen a krůt, které členové Klubu chovali, by byl dlouhý. Dnes se bohužel mnohá z plemen či barevných rázů z našich chovů zase vytratila. Speciálky v Žirči, to byla pro milovníky vodní drůbeže pastva pro oči a balzám pro duši, neboť taková paleta a množství zvířat nebylo tehdy vidět ani v Německu. A na výročních klubových schůzích jsme se sotva vešli do sálu.
V té době odešel do chovatelského nebe př. Huml a tíha odpovědnosti a práce přešly na př. Jakubce. Jenže netrvalo dlouho a odešel i on. To byla pro Klub nejen velká ztráta, ale i první velká rána, která předznamenala začátky problémů. Po čase došlo na základě politických změn v našem státě i ke zrušení možnosti nákupu částečně státem dotovaných krmiv. Vodní drůbež i krůty patří ke zvířatům na krmivo velmi náročným, takže po těchto změnách bylo mnoho jejich chovů zrušeno a členská základna Klubu se výrazně snížila. To se odrazilo i na počtech zvířat na klubových výstavách a pochopitelně i na činnosti Klubu. Došlo také ke střídání ve vedení Klubu, což nepřineslo žádné pozitivum.
Aby toho nebylo málo, byl ustanoven samostatný Klub chovatelů českých hus. Údajně proto, aby se dala lépe řídit šlechtitelská a plemenářská práce našeho národního plemene, které bylo zařazeno do tzv. genových rezerv. Chovatelé českých hus, kteří se chtěli zapojit do státem dotovaného projektu, se museli stát členy nového Klubu. Členové našeho Klubu - chovatelé českých hus, kteří měli zájem pokračovat ve vyšší plemenářské práci, byli nuceni stát se členy nového Klubu, I když většina jich v našem Klubu zůstala, již jim nezbylo tolik času na práci v něm, zvláště když byli v novém Klubu pověřeni vykonáváním funkcí. Myslím si (a nejen já), že se situace dala řešit v rámci stávajícího Klubu ustanovením sekce chovatelů českých hus. Jenže ochota k takovému řešení zřejmě chyběla. Dnes je nám jasné, že je to méně komerční záležitost. Tím to ještě neskončilo. ÚOK se rozhodla, že by se měl založit další nový klub, a to chovatelů krůt a perliček. Záměr ani jeho odůvodnění nebyl zveřejněn. Jako předseda Klubu jsem byl sice na jednání ÚOK 10 minut před jeho začátkem pozván, ale nevěděl jsem, kvůli čemu a nemohl se tedy vůbec připravit. Náš stávající Klub neměl tak žádnou možnost obrany a nový Klub byl ustanoven.
Po roce jeho práce se však činnost opět soustřeďuje především na tzv. krůtu českou a ostatní barevné rázy krůt a perliček stoji stranou zájmu, Takže mám obavy, zda to nebude obdoba situace s českou husou, i když krůta česká k "odkazu" našich předků jako plemeno nepatří.
Když byl do funkce jednatele Klubu zvolen př. Dušan Barcuch, s velkým elánem se snaží I rozproudit jeho činnost. Snažil se zmapovat situaci o chovech jednotlivých členil i zprostředkovat vzájemnou informovanost. Jeho dotazníky však někteří členové ignorovali, problém byl i s výběrem příspěvků, na členských schůzích bychom někdy nedali dohromady ani fotbalové mužstvo. Po pár letech snažení bez patřičné odezvy jednatel na funkci rezignoval, což mně bylo opravdu líto.
Ani za této situace jsme se nevzdali a snažili jsme se alespoň trochu oživit zašlou slávu Klubu. Plánovali jsme opět speciálku v Žirči se soutěží o Mistra klubu v jednotlivých kategoriích chovaných druhů, Jenže, jak se říká "Dobré úmysly dláždí cestu do pekla". Tím čertem byla tentokrát aviární influenza. A bylo vymalováno. ZO Týniště nám sice nabídla možnost speciálku uspořádat v listopadu, ale pouze jako půldenní, což pro nás skutečně nemá význam. Vézt zvířata stovky kilometrů a veřejnosti je předvést jen na pár hodin, to by nebyla téměř žádná propagace práce členů Klubu. Nabídli jsme takovou akci pojmout jako expozici vodní drůbeže. Mrzí nás, že př. Hromek ale dál prezentuje jako klubovou speciálku vodní drůbeže, od čehož se výbor našeho Klubu distancuje.
Stále však ještě žijeme a nechceme se jen tak vzdát, aby se všichni naši předchůdci, kteří Klubem doslova žili, dnes nemuseli "obracet v hrobě". Rozhodli jsme se proto využít nabídky Výstaviště Lysá nad Labem, abychom při krajské výstavě Náš chovatel ve dnech 11. - 13. ledna 2008 připravili také speciální výstavu našeho Klubu. To považujeme za naši velkou a možná poslední příležitost, pro níž musíme všichni udělat maximum.
Obracím se proto i touto cestou na všechny chovatele vodní drůbeže, krůt a perliček, a to členy i nečleny Klubu, aby tuto výstavu obeslali svými zvířaty v co největším počtu, aby se tato speciálka stala skutečně velkou přehlídkou. Bude zde probíhat soutěž o Mistra klubu v chovu hus, kachen, krůt i perliček, ale připravujeme také celou řadu dalších ohodnocení.
V neděli dopoledne před výdejem zvířat proběhne výroční členská schůze Klubu s vyhodnocením soutěží, na kterou tímto zvu také všechny naše příznivce i nové zájemce o členství. Rád zodpovím veškeré dotazy a zašlu přihlášky, telefonický kontakt je uveden níže. Závěrem se znovu obracím na všechny naše příznivce a chovatele s prosbou: udělejme všechno proto, aby u nás nenastal Konec vodníků v Čechách.
Josef Škoda – předseda klubu